2012 - Středověk aneb ve jménu krále

Tématem vybraným pro rok 2012 byl Středověk aneb ve Jménu krále. Hned po příjezdu do vřesovického tábořiště děti navštívilo jeho veličenstvo král Voža 0. Veliký společně s Iliškou, vdovou po Bernardovi z Cimburka. Král předal nově vyzískané území dětem (jichž nakonec bylo 32), nad nimiž mělo bdít 8 hejtmanů a hejtmanek - jmenovitě Galen Cahik, Sonimíra z Brnštejna, Baruš von Winkelsdorf, Svobodný pán Milda Pustomierch z Melnic a Pustimir, Rapan de la Corrosion, Bjetka z Ratschicburku, Urozená paní Raduše a Bójislav Vlídný. Mimo hejtmany a hejtmanky byli připraveni s čímkoliv ochotně pomoci potulný rytíř Jiří de la Morava a Petronela z Pjotrovic. O chutnou krmi se staral proslulý kuchař Tomáš ze Šodó. Hned první den bylo třeba vytvořit prapor, slavnostní kroje a také plán, jak se získaným územím nakládat. 

Poté už nastal každodenní táborový šrumec. Ráno budíček na tisíc a jeden způsob (píšťalkou, bubnem, davovým tleskáním, šepotem do ouška či zpěvem zbojnického Hoja Hoj), rozcvička se zalepenýma očima a myšlenkami na vyhřátý spacák a konečně chutná snídaně. Na slavnostním ranním nástupu oznámil sám král úkoly na celý den, poté se všechny děti učily táborovým dovednostem (uzlování, šifry, ohně, mapy, buzola, zdravověda) a po drobné svačince vypukly souboje o Vřesovické řády a městská práva. Bojovalo se v hbitosti, plavání, vaření, piplání, psaní, zacházení s chladnými zbraněmi, luštění šifer, tvoření z hlíny, orientace na mapy a mnoha dalších soutěžích. Jednotlivé oddíly pak za své vítěze získávaly právo vařit pivo, provozovat poštovní úřad, školit špehy, tisknout knihy, tkát len, vydávat noviny, provozovat lázně nebo chovat královské kozly.

Chvilku poledního klidu po obědě využil každý dle své chuti a sil a poté již započaly přípravy dřeva na oheň odměněné osvěžující koupelí v královském rybníku. Po svačině vypukla velká hra, ve které děti lovily zvěř, luštily poztrácenou zprávu pro krále, ověřovaly své léčitelské znalosti či získávaly informace o vybavení okolních panství. Odměnou jim pak kromě udělených bodů (a tím velikosti spravovaného území) byla teplá večeře. S přicházející tmou jsme se všichni odebrali ke slavnostnímu ohni, u kterého král vyhlásil výsledky celodenních klání. O zábavu se staraly jak děti, které si připravily veselý program, tak hejtmanské kytary.

Poklidný průběh narušilo pouze nečekané přepadení loupeživého rytíře Frydolína z Frýdwaldu, který unesl hejtmanku Bjetku z Ratschicburku. Záchranná mise vedená utajeným špehem Mildou Pustomierchem byla úspěšná, stejně tak i tichý návrat do tábora skrytou lesní stezkou, po které musely jít děti samy vedeny pouze páskou nataženou mezi stromy.

Na středu si pro všechny přichystal král Voža 0. Veliký překvapení, když se rozhodl přivítat své poddané na hradě Cimburku. Po jednotlivých skupinách se tak všichni odebrali směrem na hrad, po cestě dokázali najít zatoulaný poklad, pomoci Ilišce se založením kláštera a ve večerních hodinách dorazili do cílové stanice Cimburk. S přicházející tmou a za světel loučí pak zavítal sám král Voža 0. Veliký v doprovodu hejtmanů a hejtmanek a dočkal se vřelého přivítání svého lidu, za což je odměnil odpuštěním všechny daní. Zároveň si od vyslanců jednotlivých skupin vyslechl dosavadní konání s přiděleným územím a spokojen pak rozdal všem královský glejt zaručující bezpečný návrat zpět do Vřesovického panství. Usínání na nádvoří hradu Cimburku pod závojem hvězd tak bylo pohádkovým vyvrcholením náročného, ale krásného dne. 

Hned po ránu si děti mohly projít celý hrad Cimburk a mohly se přesvědčit, že je i po staletí (především díky dobrovolníkům, kteří se o jeho restaurování starají) v dobrém stavu. Cesta zpět byla zpestřena zastávkou u skály Kozel, kde pro děti byly připraveny úžasné lanové překážky. Radost a úsměv v dětských očích mluvila za vše. Náročný čtvrteční den byl završen kláním o nejlepšího trubadúra a nejlepší zpěvačku, ve kterém jsme se přesvědčili, že ani ve zpěvu za jinými panstvími v ničem rozhodně nezaostáváme. Vzácným hostem a jedním z porotců byl navíc slavný potulný hudebník Franta von Crvkštajn, který nezapomněl zahrát krásné a líbezné písně, které posbíral během svých toulek po široširém světě. 

Páteční den byl zároveň dnem posledním, proto bylo nutné vybrat ze svého středu ty nejlepší v rytířském klání. Soutěžilo se v hbitosti, síle, přesností házení, skákání či lovení jablek. Nejlepší z řad holek i kluků pak získali pamětní medaile a vzpomínkou jim může být omamný pocit slávy na stupních vítězů. Páteční odpoledne se neslo ve znamení karnevalového reje, který hostily vznešené, urozené a krásné hejtmanky. Na karneval zavítali rozespalci v pyžamech, miminka, šašci, netopýři, vojáci, zbojníci či sám Batman. Za nápadité kostýmy byly děti sladce odměněny.

Ale protože čas nejde zastavit, i naše týdenní dobrodružství se pomalu chystalo ke svému vyvrcholení. Tím byl bezesporu závěrečný oheň - vysoká hranice zapalovaná pomocí fagulí ze 4 světových stran a za zpěvu Vlajky. Pohled na hořící oheň opalující naše tváře, vůně smůly a zvuk praskajícího dřeva zůstanou navždy v našich nejkrásnějších vzpomínkách. A pak již nastal čas na závěrečné vyhodnocení. Vítězem celotáborového klání se stal oddíl č. 1 drtivým finišem v posledních dnech. Ale skvěle si za celý týden vedli úplně všichni bez ohledu na pořadí a diplomy. Součástí závěrečného ohně byl tradičně Poslední soud, ve kterém porota odsoudila všechny z řad hejtmanů i hejtmanek, dokonce i samotného krále. Pouze Iliška zůstala porotou osvobozena. Jako tresty pro odsouzené byla připravena romantická večeře (aneb šlehačku s kečupem už nikdy :), seznamka se zrcadlem či vodováhou a také příběh o trenkách visících na stožáru. Závěr posledního ohně se pak nesl v tónech oblíbených písniček.

V sobotu už nás čekal jenom odjezd do Vyškova a závěrečné rozloučení. Z očí dětí bylo patrné, že už se těší za svými maminkami a na své playstationy, ale i tak nebylo možné si nepovšimnout toho, že se jim s námi líbilo a že si odnesou krásné vzpomínky na úžasný týden, který jim budou připomínat camrátka s vypálenou hradní věží. Zůstanou vzpomínky na staré i nové kamarády, ochotné a obětavé vedoucí, písně u ohně, hry v lese i v tábořišti, usínání a vstávání za hradbami Cimburka a na to, že prožily krátký, ale krásný týden - ve jménu krále.